18. 4. 2026 Čištění řeky Ohře

Už řadu let společně s chebskou MAS 21 (nebo spíš MASka s námi) čistíme řeku Ohři a uklízíme i její okolí. To celkem dává smysl – kdybychom jen čistili řeku, po prvním dešti budeme mít všechno svinstvo z břehů zase v řece a můžeme začít znova.

Letos jsme s Pavlem úplně vzorní – scházíme se už v osm ráno, stan i stolek máme naložené a cestou na Dolní Pelhřimov na kopci před vsí ještě nakládáme tři pytle nějakého svinčíku. A je čisto!

V půl deváté jsme "na značkách" a vybalujeme stan a stolek. Právě dorazivší MASka nám jej pomáhá postavit, my na oplátku asistujeme při transportu občerstvení, rukavic a triček. Čtvrt hoďky před devátou máme hotovo a začínáme vyhlížet davy sběratelů.

Jako první se dostavují dva nesmělí kluci, pak se to courá jak švábi na pivo – rodinka, pár jednotlivců, čest Unionu zachraňuje pět našich členů. Čtyři na úklid a Max, který na vše bude bedlivě dohlížet. Uklízet stokrát vysbíraný břeh Skalky nemá valný smysl, celou naši pětici proto posíláme trochu stranou poklidit od vlakové zastávky směrem k bývalé Myslivně.

Tím se davy více méně vyčerpaly, v půl desáté balíme a přejíždíme do kempu v Podhoří. MASka (= paní Strnadová se synem a vnučkou) udržují oheň a připravují buřty, Pavel a já bereme pytel a pročesáváme nedaleký les. Chataři jsou vzorní, skoro nic tu nenacházíme.

"Hele, guma!", upozorňuje mě u silnice Pavel na pneu od osobáku.

"Nádherná!", přitakávám a už se jí nevzdám.

Procházíme spolu pangejty podél silnice, pytel se docela rychle plní. Na odbočce ke kempu už váží totéž co guma, gumička se ale dá kutálet. No, zase ne moc, kdyby se z toho kopce rozběhla …

Před jedenáctou doráží první pětice – čtyřčlenná rodinka se psem. Když už nám to začíná být podezřelé, objevují se i naši. Sice už jen čtyři (Jiřka má nějaké další povinnosti), ale i to je dobrý. Tři pytle prý nechali u zastávky na Skalce, další dva + pneu kousek od Myslivny. Protože je to mimo dohodnutá místa, slibuje mi Iva poslat fotky a já to pak MASce napráším k odvozu.

Počasí letos přeje, sedáme k buřtům a zaslouženému pivku. My šoféři samozřejmě jen k tomu neškodnému.

V poledne končíme, my "štábní" se ještě přesouváme do vodáckého kempu v Chocovicích. Kromě buřtů tu mají i dobrou gulášovku (rok co rok žasnu, jak dobře je tahle akce zásobená), své úlovky tu odevzdává jak skupina pěšáků, tak hlavně vodáci, kteří čistili řeku z lodí. Trošku jim pomáhám to odtahat a když mezi pytli nacházím jeden prázdný, ještě se vydávám na lov.

Nemusím daleko – hned u brodu nacházím ke stromu přivázaný přecpaný pytel. Měním plný za prázdný a vracím se.

A to je asi vše. Jestli dobře počítám, vydalo to letos jen za Union na 10 pytlů, několik pneumatik a jeden plastový nárazník.

Snad jsme tu nebyli zbytečně.

Hned v úterý objevuju na kopci nad Pelhřimovem pět nových pytlů. Asi jsme tu byli zbytečně …