25. 4. 2026 Plánská 50

V posledních letech už pořadatelé neblázní a padesátku nevypisují. A ani my už v posledních letech neblázníme a na doby, kdy jsme tady chodili pětatřicítku, už jen na výročce vzpomínáme. Ale protože pořadatelé ještě úplně nevyměkli a pochod, byť kratší, stále pořádají, odmítáme vyměknout i my a pořád sem jezdíme. Sice na dětskou desítku, nanejvýš dvanáctku, ale jezdíme.

Letos se nás z Chebu vypravilo pět + pes. S odjezdem v půl sedmé – jako za starých dobrých časů. Novotní dali dohromady čtveřici a protože na ten první jim neplatí Egronet, vytvoří dalším vlakem druhou vlnu.

Jo, za starých dobrých časů byl start u kostela, to byl od nádraží kousek. Teď je až za městem na koupališti – 2,5 km tam + 2,5 km zpátky – a ona se pak i ta krátká dvanáctka slušně natáhne …

Jdeme svoji trasu. Od koupaliště se kousek vracíme a u prvních baráků začínáme po žluté stoupat ke Kříženeckému rybníku. Nad ním přecházíme bolševníkem zarostlou pastvinu, ideální místo pro jeho šíření – nikdo mu tu moc neubližuje, krásně se vysemení a po proudu jede z rybníka až do Plané. A tady ho pak můžou hubit a hubit a hubit … až do bezvědomí.

Před Křížencem uhýbáme po silnici k letišti, okukujeme ranvej, hangáry i jedno menší zaparkované éro – a když vše necháváme za sebou, dotazuje se Jiřka, kdy už bude to letiště.

Уже было!

Uhýbáme na polňačku vedoucí k Otínu, kocháme se výhledy a ve vsi se napojujeme na modrou značku. Po ní docházíme do Týnce a už známou cestou míříme k Bohušovu vrchu. Jestli jsme cestou od Otína potkávali skupinky, teď už to jsou – no davy úplně ne, ale skupiny jo. Jak to jenom dělají?

Před Bohušovým vrchem uhýbáme ze silnice přes louku a za další silnicí potkáváme v louce vyjeté koleje. Určitě někam vedou – možná do civilizace, možná na hnojiště. Držíme se jich, kroutí se skrz meze porostlé právě kvetoucími trnkami a nakonec nás dovádějí kousek od koupaliště na cestu, po které jsme ráno vycházeli.

V cíli potkáváme Wernera s Janou, chvilku sedáme a dáváme si něco na zub. A na žížeň. Po poledni se začínáme trousit na vlak, před jednou nám to jede.

Z vlaku volám Novotným – šli trošku delší trasu, došli až na Homoli, právě se fotí v cíli u cedule a já dostávám vynadáno, že jsme na ně nepočkali.

No co? Neměli se loudat!

foto: Jří Kříž, Novotní, Vít Lodr