25. 7. - 3. 8. 2025 Vysoké Tatry

Tři už tvoří kolektiv a protože z Unionu jsme se letos do Tater vypravili tři, je i tahle naše soukromá dovolená vykazovatelná a hlavně prezentovatelná.

Já tam byl letos nový, ale jak kluci konstatovali, Tatry jsou od loňska na svém místě, poporostly jen ceny. Kdyby šlo jen o tohle, mohli jsme klidně zůstat doma ...

První tři dny hlavně prší. Ne furt, to ne, někdy i leje. A někdy se dá bejt i venku. Ale muzea, jeskyně a vůbec vše, kde se dá zalézt pod střechu, to jistí.

úterý 29. 7.

Konečně se vypršelo, vydáváme se na Kriváň. Z dálky je to pěknej kopec, zblízka hromada kamení. A pěknej kopec! Nahoře docela fičí a od severu se přes hřeben vytrvale tlačí oblačnost. Ale něco vidět je, stálo to za to! Dolů nekonečný sestup a pak traverz na Štrbské pleso k vlaku. A z Hágů dalších 5 kiláků na chatu.

středa 30. 7.

Ráno málem před chatou neslezu schody. To ten včerejší sestup!  Vláčkem vyjíždíme na stanici Popradské pleso, pěškobusem k samotnému jezeru a dál na Hincovo pleso. Kluci mají v merku Kôprovský štít. Hmmm ..., nahoru bych to možná dal, ale dolů by se mi asi podlomily nohy. Vzdávám to, domlouvám se s Jirkou, který si včera hrál na Šerpu a dnes už taky nemá náladu na hrdinství. Scházíme přes Popradské na Štrbské pleso na vlak a z Hágů pěšky do hospody ve Štôle. Jirka si tu něco dopisuje, já se pomalu courám na chatu. Alespoň mám čas fotit. 

Pavel s Radkem a Erichem ten kopec dali.

Mně začíná škrábat v krku a je mi blbě.

čtvrtek 31. 7.

Mám teplotu a je mi blbě. Jenže je pěkně a škoda zůstat doma. Zkusím to a uvidím, co půjde. Kluci mají v úmyslu Východnú Vysokú.

Vlakem do Tatranské Polianky. Už kousek nad ní se na cyklošce málem pozvracím, Sliezky dom a Velické pleso budou dneska jasně konečná. S Martinem a jeho synkem ještě obcházíme pleso a vracíme se. Kluci odtud vyrážejí na kopec.

Na chatě jsem skoro mrtvej a v půl páté jdu spát. Kluci dorážejí před devátou. Skoro mrtví a jdou spát. Jenže oni jsou mrtví z kopce a já z nachcípání. Hned bych měnil!

pátek 1. 8.

Pavel odjel, Erich má nějaké povinnosti na chatě a Radek se po včerejšku na žádné hrdinství necítí. Protože je nám skoro stejně dobře, dáváme se dohromady, jedeme vlakem do Starého Smokovce a odtud pěšky podél zubačky na Hrebienok, k Dlhému vodopádu a klesající vycházkovou cestou scházíme do Tatranské Lomnice. Cestou ozobáváme maliny. Radkovi to nestačí, přestává ozobávat, mizí v maliništi a začíná spásat. Připomíná mi medvěda a potkat se s ním, určitě by si rozuměli!

sobota 2. 8.

Ráno vyklízíme cimru, bágly necháváme na chatě a ještě naposled vyrážíme do kopců. Erich s Radkem mají svoje plány, já s Jirkou jedeme vlakem na Štrbské pleso a podél lanovky stoupáme k její horní stanici pod Soliskem. Což o to, lanovka jezdí, ušetřená éčka ale můžeme probendit u stánku za skvělé bramboráčky. Jirka by to asi na Solisko dal, tlačí nás ale čas - na Slovensku je sice krásně, natrvalo tu ale zůstat nemíníme.

Večer se scházíme na chatě, bereme bágly a z Hágů si dáváme vyhlídkovou jízdu houstnoucím šerem do Popradu. Před půlnocí nám to jede a ...

neděle 3. 8.

... ráno jsme v Praze. Kluci volí pro cestu domů severní trasu, já jedu přes Plzeň. Tak "Ahoj! A když to půjde, tak zase za rok!"