6. 6. 2026 Den VHT s Unionem

Ve stejný den a na stejném místě proběhl i Den VHT. A ne náhodou: loni jsme měli nějakou termínovou krizi nebo co a Honza navrhl oboje spojit. Tak jsme to zkusili, osvědčilo se to a protože bečovští letos měli 50. ročník pochodu, navrhli přinejmenším ještě letos vše zopakovat. Oni budou mít na trasách pochodu atrakci a my obecenstvo a třeba i další zájemce o lezení.

V Chebu se ráno 6 našich členů (5 + pes – a to nepočítám Ivu, která jela samostatně) skládá do vlaku. Ale to jsou "jenom" turisti, ti vlakem můžou! Další tři z Unionu + dva kamarádi se skládáme do auta. Jo, lezci, to je honorace!

Před devátou jsme u skal, hlásíme se pořadatelům, navlíkáme se do kšírů a na rozlezení si dáváme dětské ferrátky. Za chvíli už nás to na nich nebaví a jdeme na ty dospělácké. Ondrovi se daří dvě, po něm si jednu vylézají i obě Elišky. Já z několika pokusů včas vycouvávám a Petr to raději ani nezkouší. Hm, … žádná sláva!

Je poledne, lidi nechodí. Jdeme na oběd!

Ještě ani nestíháme vystát frontu a už je tu Láďa Zoubek – prý kde jsme, u skal máme lidi na lezení! Klid, Láďo, hladovej lezec, to je o malér!

Chebáci nás po obídku opouštějí, Láďa mezitím sehnal další postroje a jdeme se podívat, kdo že nás to pod těmi skálami čeká. Hmmm … jenom ženský a děti!

Věnujeme se jim celý odpoledne – děcka zezačátku moc nevěří, ale když si vylezou první cestu a nespadnou, jsou nahoře celý nadšený. A jak zezačátku nechtěly, teď si chtějí zkusit i tu těžší. Několik kluků je fakt dobrejch a po pár pokusech je radši posíláme pryč. Jinak by nás uštvali.

Část účastníků zústává do neděle, večer se slézáme u kytary a tahací harmoniky. V noci začíná pršet.

Ráno je už zase krásně, na dopoledne máme s bečovským kastelánem domluvenou prohlídku hradu. A stála za to – podívali jsme se i do ne běžně přístupných míst, rozšířili jsme si obzory a myslím, že spousta z nás se zbavila iluzí o pohodlnosti středověkého bydlení. Byť na panském sídle.