8. 11. 2025 Studentský pochod ISŠTE Sokolov

Zatím jen fotky, text ještě musí v hlavě uzrát.

Týden pryč a v hlavě nejen že nic nezraje, ono ani neklíčí ... No, uvidíme.

Bylo krásně, sluníčko, teplíčko ... 

Jo, bylo! Loni. Při 49. ročníku se pořadatelům sešlo všechno. Takže žádný div, že když se loni vyčerpali, při 50. ročníku se celá ta sláva odbývala v podzimním počasovém hnusu. Na druhou stranu, mohlo být ještě MNOHEM  hůř!

V Chebu se na nádraží scházíme tři, po chvíli od Frantovek doráží Iva a vede ještě tři Ašáky. Sedm, to je šťastné číslo.

Hodinovou díru ve Varech vyplňujeme klábosením, kafem a čuráním a chvilku po osmé popojíždíme do Vysoké Pece. Já vím, že se to chodí z Nejdku, ale tahle trasa už je tost ošoupaná, je čas zkusit něco nového. V Peci s námi vystupuje ještě skupina Varáků, hned na první křižovatce se ale vydávají vlevo po silnici. Vlevo po silnici se nám s nimi jít nechce, vydáváme se proto vpravo po silnici. Po pár desítkách metrů by z ní měla uhýbat cesta. 

Cesta tu není, jen kozí stezka. Ale má směr, takže se po ní vydáváme. Do kopce. Do mlhy. Do ... ne, do Podolí ještě ne!

Viditelnost je tak na 50 metrů, ale vypadá to, že jsme na kopci a venku z lesa. Akorát gépéeska tvrdí, že jsme v lese a pod kopcem. Jó, navigace je dobrý sluha, ale někdy blbec. I když v tom druhém si nemáme co vyčítat, raději se řídím vlastním úsudkem. Vyplatilo se a cestou se kocháme představou, co všechno mohlo být vidět, kdyby tady nebyla ta příšerná mlha!

Po posledním stoupání a svačinové pauze scházíme k potoku a napětí pomalu vrcholí - bude přes Rolavu taky most, nebo jenom brod? Hmm ... tak to je teda zklamání! Je tu i most.

Po druhé straně jdeme zdánlivě nekonečnou cestou mezi ohradníky proti proudu Rolavy, po dalším zklamání ji po dalším mostě znovu přecházíme a pěšinou v louce a krajem lesa chvilku po poledni docházíme do cíle na Přebuzi.

Dva z Ašských se rozhodují dojít to do Kraslic, náš zbytek má do odjezdu autobusu hodinku čas. Vyzvedáváme si pamětní listy, na zahřátí si dáváme dobrou gulášovku a ještě je čas opéct buřty. A taky poklábosit se známými.

Pak už jen přejezd busem do Sokolova a i když se řidič snaží a vysazuje nás až za řekou a za mostem a za pět minut dvě, stejně ten zpožděný osobák do Chebu stíháme!