19. - 21. 1. 2024 Zimní táboření v Chebské kotlině

To nejdůležitější: Nezmrzli jsme! Někoho to možná potěší, jiného naštve. Ale takový už je život.

Se zimou a sněhem je to v posledních letech nějak na draka a i letos to v první půlce ledna vypadá stejně. Jenže pak se v půlce týdne dělá klouzačka, hned nato s**čka a nakonec to v noci ze čtvrtka na pátek všechno krásně zamrzlo a zachumelilo.

Už druhým rokem táboříme na ŽELVĚ. Když tam v pátek odpoledne dorážím, Honza s kumpány už mají odházený sníh, vztyčená obydlí a v ruce lopatu. Tu dostávám se slovy: "Hlídej to tady, my jdeme hlídat do hospody!" No, to zase jednou udělali zloděje tajným …

Skauti schůzku trošku přetahujou, nakonec ale máme klubovnu pro sebe. A krásně vyhřátou. Během večera ještě přichází pár lidí od vlaku a nakonec dorážejí i hlídači. Že by došlo pivo? Když už je sem kluci táhli, berou do ruky kytary a ladí. Protože čas už notně pokročil, prosí je holky, jestli by mohli taky něco zahrát. "No, že jste to vy …." Když jdu před půlnocí spát, pořád ještě hrajou. Na nenaladěný. Ale ostatní do toho krákorají tak, že to vůbec nevadí.

Ráno se slézáme v klubovně a než se odhodláme zatopit, je devět a odcházíme na výlet. V plánu je dojet vlakem do Plesné a odtud pěšky přes Brambach a Kapellenberg do Hazlova na vlak. Hospodu v Brambachu nestihneme, zajdeme až v Hazlově a ve čtyři pojedeme vlakem do Chebu. Zlatý voči!!!

Kromě táborníků na nádraží přichází i pár výletníků, nakonec je nás kolem dvaceti. Vlak má zpoždění a z Plesné nás Pavel Sýkora táhne lesem na Bamberk. Trochu v nás zatrnulo a Honza vylovil z báglu autoatlas. Po ujištění, že je to jen část Plesné, ho zase schoval.

Díky všem těm zdržením docházíme do Brambachu skoro v jedenáct, chvíli se motáme před kostelem a někteří i v něm a "Když už to takhle dopadlo …", navrhuje Honza zajít tady do hospody. Otevřeno už mít budou. "Dáme si jen jedno a jdem!" Dali jsme si jedno, dvě, polívečku, tři …

V jednu se nám konečně daří z hospody vymanévrovat a v krásném slunečném odpoledni stoupáme k rozhledně na Kapellenbergu. Zavřené, ale s tím počítáme. Na parkovišti kousek po vrškem venčí chlapík drona. Koukám mu přes rameno – má na něm kameru a zavřená rozhledna mu vůbec nevadí. Tohle bychom taky potřebovali – nechali bychom ho lítat a přírodu bychom si mohli prohlížet v teplíčku v hospodě na obrazovce. Postupem času i stereo.

Přes Schönberg docházíme na "čáru" a fofrujeme do Hazlova. Je to dlouhý a připozdívá se. Vlaku ve čtyři máváme z mostu asi půl kiláku od nádraží. Kuželna to jistí a do Chebu pojedeme v půl šesté busem.

Reparát jsme zvládli, v šest jsme v Chebu, někdo běží nakoupit do krámu, někdo do hospody. V průběhu večera se zase všichni slézáme v klubovně, kytaristi ladí …

Ráno -15, po snídani trochu poklízíme klubovnu, balíme – pokud se ta zmrzlá věc vůbec sbalit dá – stany, předáváme to tady právoplatným majitelům a rozcházíme se.

Večer mi píše Tony: "Tak jsem tu kytaru doma konečně naladil."

Odepisuju: "Už na ni nesahej a za rok přijeď!"