31. 8. 2024 Sokolovská 50
Nápadů jak a kudy je spousta, jenže s vedoucími je to bída – Werner už moc nenachodí, Honza si zase šel po svých po svém, Pavel musí do Lomničky a Pitelkovi na dovolenou. Na dovolenou? Důchodci?? To jako že si potřebujou odpočinout od válení??? V téhle zemi fakt člověk z údivu nevychází …
S účastí je to nakonec podobné. Scházíme se jen tři, vlastně čtyři – já, protože jsem to celé spískal, paní Krišková, protože se doma nudí, a Jirka, protože je nový a neví co ho čeká. A Max, protože v tom páníčka nemůže nechat.
Sokolováci na nás číhají už na nádraží. Bodejť by ne, když hned tady vybírají startovné. Když už nás to stálo takový peníze, hrneme se do pořadatelského autobusu, necháváme se dovézt do Kostelní Břízy a vyhýbáme se tím přibližovacímu pochodu nezáživnou krajinou fabrik, silnic, dálnic a důlních výsypek.
Samotná Kostelní Bříza je pěkná, okukujeme kostel, hrázděné stavby na návsi, sbírku hrnečků na plotě a zrenovovaný zámecký park. Přilehlému zámku už asi, bohužel, žádná renovace nepomůže.
Z Kostelní Břízy se vydáváme po červené a loukami a lesem docházíme na rozcestí Pod Šedým kamenem. Co jsme doteď pohodlně sešli, to se po zelené zase pracně drápeme nahoru. Nahoře máme mokrý záda a od kapličky sv. Máří Magdaleny, kterou zde nechali postavit sokolovští Nosticové, i parádní výhled do údolí Ohře. Je to sice trošku zamlžené, ale vidět je od Zelené hory až po Klínovec. Sem se moc nedostáváme, hodně zajímavý pohled!
V počínajím vedru docházíme na kontrolu v Kamenici. Po hospodě nijak netoužíme, chleba se sádlem a cibulí úplně stačí. A když si paní Tichová stěžuje, že mají málo účastníků, bereme si každý ještě jeden na cestu. No přece je nenecháme okorat!
Kolegové překvapují, všichni včetně Maxíka odmítají jet z Březové autobusem a že prý to do Sokolova dojdou po svých. Jdeme na to!
Na kraji Březové potkáváme skupinku Sokolováků, na náměstí pak chvilku lelkujeme na lavičkách a ujídáme ze zásob v batozích. A teď už jen to dojít!
Podcházíme dálnici a ze zrekultivované výsypky za ní má největší radost Max. Tedy ani ne tak z výsypky, jako spíš z několika jezírek. Je to pes vodní!
Pak už přes Dolní Rychnov a rozrůstající se sokolovská sídliště docházíme s krátkou zastávkou na sokolovském zámku do cíle a chvíli po třetí i na vlak do Chebu.
A to je skoro vše. Ale co bylo na tomhle výletě fakt nejzajímavější, bylo to, že …
A nebo ne. Měli jste jít!